Yuval Noah Harari se vrací s novou knihou "Nexus: A Brief History of Information Networks from the Stone Age to AI", která byla vydána v září 2024. Autor bestsellerů Sapiens a Homo Deus tentokrát klade otázku, která rezonuje celou knihou: Pokud jsou lidé tak moudří, proč jsou tak sebezničující? Odpověď hledá v historii informačních sítí, které utvářely civilizaci posledních 100 000 let.

Harariho základní teze je provokatívní: informace nejsou surovinou pravdy, nejsou ani pouhým zbraněmi. Lidstvo získává moc budováním rozsáhlých sítí spolupráce, ale nejjednodušší způsob, jak tyto sítě vybudovat a udržovat, je šířením fikcí, fantazií a masových bludů. V éře umělé inteligence to nabývá na naléhavosti více než kdy dříve.

Informace versus pravda: První velké odhalení

Harari hned na začátku knihy boří jeden z nejrozšířenějších mýtů současnosti. Více informací automaticky neznamená více pravdy. Historie ukazuje, že nejúspěšnější informační sítě často stály na sdílených fikcích – od náboženských příběhů až po moderní národní mýty.

Vezměme si příklad z historie: křesťanství se nerozšířilo proto, že by mělo nejlepší "data" o božstvu, ale proto, že vytvořilo mocnou informační síť schopnou koordinovat miliony lidí. Podobně moderní národní státy fungují na základě sdílených příběhů o "našem národě", přestože většina občanů se nikdy nepotkala.

Prakticky to znamená, že v dnešní době musíme být kritičtější než kdy dříve. Nestačí ověřovat fakta – musíme rozumět tomu, jaký účel různé informace slouží a kdo z jejich šíření profituje.

Od kamene k algoritmu: Evoluce informačních sítí

Harari nás provádí fascinující historickou cestou. Každá epocha měla svou charakteristickou informační architekturu, která určovala, jak společnost fungovala.

V době kamenné dominovaly ústní tradice a mýty. Vynález písma umožnil vznik prvních birokracií – a tím i prvních impérií. Knihtisk způsobil náboženské revoluce i vědeckou revoluci. Rozhlas a televize přinesly totalitní propagandu 20. století. Internet sliboval demokratizaci znalostí, ale algoritmy sociálních sítí nás nakonec obrátily jeden proti druhému.

Co je na tomto historickém přehledu fascinující? Žádná informační revoluce nebyla čistě pozitivní ani negativní. Knihtisk umožnil renesanci, ale také hromadné pronásledování čarodějnic. Internet demokratizoval přístup k informacím, ale také umožnil šíření dezinformací v dosud nevídaném měřítku.

Systémy autocorrect: Klíč k přežití civilizace

Jedna z nejvíce praktických částí knihy se zabývá tím, co Harari nazývá "samoopravné mechanismy". Úspěšné společnosti a instituce se vyznačují schopností identifikovat a opravovat své chyby dříve, než způsobí fatální škody.

Demokracie jsou silné ne proto, že by byly neomylné, ale proto, že mají zabudované mechanismy autocorrect – svobodná média, nezávislé soudy, volby. Autoritářské režimy naopak selhávají, protože potlačují zpětnou vazbu a vytvářejí echo komory, kde se chyby kumulují až do kolapsu systému.

Harari varuje, že současné technologické platformy často potlačují tyto samoopravné mechanismy. Algoritmy sociálních sítí optimalizují pro engagement, což často znamená posilování extrémních názorů a potlačování nuancované diskuse.

AI: Příležitost nebo existenční hrozba?

Možná nejzásadnější část knihy se zabývá naléhavými volbami, kterým čelíme v éře umělé inteligence. Harari varuje, že AI může vytvořit nexus pro novou síť bludů, která by mohla zabránit budoucím generacím v tom, aby se vůbec pokoušely odhalit její lži a fikce.

Na rozdíl od předchozích informačních revolucí má AI potenciál fungovat autonomně, bez lidského dohledu. Algoritmy už dnes rozhodují o tom, jaké informace uvidíme, s kým se seznámíme, dokonce i koho si vezmeme. Postupně se stávají neviditelnou infrastrukturou naší reality.

Harari ale není technologický pesimista. Zdůrazňuje, že budoucnost není determinována – promyšlenými rozhodnutími můžeme stále zabránit nejhorším výsledkům. Klíčové je zabudovat do AI systémů hodnoty, které chceme vidět ve světě.

Praktické ponaučení: Jak navigovat informačním chaosem

Nexus není jen akademická analýza – nabízí konkrétní návod pro život v informačním věku:

• Rozvíjejte informační gramotnost. Nestačí rozpoznat fake news. Musíte rozumět tomu, jak informace fungují jako společenská síla a kdo z jejich šíření profituje.

• Podporujte instituce s autocorrect mechanismy. Vyhledávejte organizace, média a komunity, které mají zabudované způsoby, jak opravit své chyby.

• Buďte skeptičtí k jednoduchým odpovědím. Nejúspěšnější informační sítě často stojí na atraktivních, ale zjednodušujících narativech. Realita je většinou složitější.

• Investujte do osobních vztahů. V době algoritmů a AI jsou autentické lidské vztahy nejlepší ochranou proti manipulaci.

Sdílené lidství jako odpověď

Závěr knihy není ani utopický ani dystopický. Harari zkoumá "nadějný střední prostor" mezi technologickým optimismem a pesimismem. Při tom znovu objevuje naše sdílené lidství.

Jeho poselství je jasné: informace mohou rozdělovat, ale také spojovat. Technologie nejsou osud, ale nástroj. A nejdůležitější rozhodnutí o budoucnosti informačních sítí musíme učinit právě teď.

Jak Harari připomíná na konci knihy: "Pokud nemůžeme změnit budoucnost, proč plýtvat časem diskusemi o ní?" Odpověď je evidentní – můžeme ji změnit, pokud začneme jednat informovaně a zodpovědně.

Bottom line: V době, kdy se zdá, že informace nás rozdělují více než kdy dříve, Nexus nabízí mapu pro pochopení toho, jak jsme se sem dostali – a jak se odtud dostat ven. Nejde o technologický determinismus ani o naivní optimismus, ale o realistickou naději založenou na porozumění.